Asociace spisovatelů

Tři roky studovala dálkově na Literární akademii Josefa Škvoreckého před jejím finančním krachem a uzavřením. Pracovala jako redaktorka, fotoeditorka, divadelní recenzentka a nutriční novinářka (Apetit, ihned.cz, Topzine.cz, Informuji.cz, Gastro, Sféra, atd.). V České televizi působila na pozici specialistky v oddělení vývoje pořadů a programových formátů.

V současnosti skáče na volné noze mezi písmem a zdravím. Jako Happy health designer (Nutrinaut) (Jezte chytře) a kondiční trenérka (Koučink správného pohybu) poskytuje poradenství v oblasti péče a prevence zdraví (Architektura zdraví). Občas píše jako copywriter s ohledem na SEO a marketing.

Textuje. Žije (v Praze). Publikovala ukázky z vydané knihy poezie MOZAIKAiZEN (2016) v literárním obtýdeníku Tvar, kam rovněž příležitostně přispívá jako fotoreportérka.

Narodil se ve Zlíně v rodině lékaře. Po studiu na Vysoké škole zemědělské v Brně (1959 – 1964) pracoval až do roku 1990 v zemědělství, potom jako zpravodaj, publicista a redaktor Českého rozhlasu, Rádia Svobodná Evropa (RSE) a několika časopisů. Od r. 1996 vedl semináře Tvůrčího psaní na Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně a na Univerzitě Palackého v Olomouci, kde působí dodnes. Povídky, pohádky, fejetony a eseje publikoval časopisecky a ve sbornících. Z knižních titulů připomínáme: prozaickou prvotinu Mluviti stříbro(1982), románový diptych Duely (1988, 2005, 2015, cena nakladatelství MF), sbírku textů Pastorální(1994), romaneto Zvlčení(2003, 2013, cena Magnesia litera, nominace na Knihu desetiletí, cena za nejlepší knihu přeloženou do ruštiny), román Na krásné modré Dřevnici(Státní cena za literaturu, nominace na The Man Booker International Prize za anglické vydání, finální nominace na mezinárodní cenu Angelus za polské vydání). Je držitelem novinářské Ceny Křepelek za pořady RSE.

Absolventka Akademie výtvarných umění v Praze. Zabývá se grafikou, fotografií, interiérovým designem a net artem. Ve své práci experimentuje se spojením literatury, výtvarného umění a moderní technologie. Beletrii kombinuje s popularizací vědy. Mezi její literární práce či výtvarné práce přesahující do literatury patří internetová novela Mesto.html, která obsahuje hypertext, zvuk a obraz (1997) nebo New York City Map, virtuální procházka New Yorkem, spojující fotografii, kartografii, zvuk a text (1999). Za knihu bajek o životě a fyzice Straka v říši entropie (Prchal Petr, 2010), která vyšla v češtině a polštině a koncem roku vyjde v maďarštině, obdržela Markéta Baňková roku 2011 Magnesii Literu v kategorii Objev roku. V roce 2003 byla nominována na Cenu Jindřicha Chalupeckého.

marketa@bankova.cz, www.bankova.cz

je literární dokumentaristka a nakladatelka. Na FSV UK vystudovala žurnalistiku a mediální studia, na FMK UTB získala doktorát v oboru Multimédia a design. V rámci doktorátu absolvovala výzkumný pobyt na UNSW v Austrálii, kde se začala hlouběji zabývat tématem literárního dokumentu a alternativních výzkumných metodologií. V roce 2012 založila nezávislé nakladatelství wo-men, kde publikovala mimo jiné i vlastní autorské dokumentární projekty – Slečny (2012), Měj ráda sama sebe (2014), Lágr Barbora (2015), Intimita (2015), Ženy o ženách (2019). Za knihu Intimita získala spolu s fotografkou Ditou Pepe cenu Magnesia Litera (2016). Spolu s výtvarnicí Janou Jandáčkovou je autorkou alternativní logopedické cvičebnice pro děti Syrovátka sytí selátka (Verzone 2018), ve spolupráci s Českými centry realizovala mezinárodní výstavní a knižní projekt Dialog (2019). Její literární texty se objevily knižně nebo jako součást výstav mimo jiné  v USA, v Japonsku, na Slovensku nebo v Polsku. Píše též pro divadlo a hudbu.

www.baara.cz, www.by-wo-men.com

je spisovatel, sociolog a novinář. Vyrůstal na vesnici v českém Slezsku. Vystudoval sociologii na Masarykově univerzitě. Žije v Brně. Pracuje pro deník Alarm. V roce 2011 spoluzakládal původně sarkastický spolek Žít Brno. Napsal knihy Nejlepší kandidát (2017), 111 míst v Brně, která musíte vidět (2020) a Destrukce (2021). Za román Destrukce získal v roce 2022 cenu Magnesia Litera v kategorii próza. 

Publikuje povídky v řadě českých povídkových souborů, časopisech a dalších periodikách, anglicky pravidelně v žurnálu Noir Nation. Svými mikroprózami přispívá do internetového projektu pribehynapadesatslov.cz. Žije v Praze, živí se jako překladatelka a tlumočnice z anglického jazyka. Zastupuje ji DB Agency, Dana Blatná, blatna@dbagency.cz.  Debutovala románem Sentimentální román (IFP Publishing, 2009). Dále vydala novelu Mrtvý muž (Host, 2011, přeloženo do němčiny, nominace na cenu Česká kniha) a román Celý den se nic nestane (Host, 2013).

biancabellova@gmail.com

Profesí zoolog, ale také spisovatel, publicista, ilustrátor (ilustroval 4 knihy, ca 70 bajek a pohádek v časopisech a přes 50 odborných článků), malíř (76 výstav obrazů), fotograf (85 výstav fotografií). Posledních 17 let žije v Jihlavě, předtím v Uherském Hradišti, Olomouci a na řadě jiných míst. 

Z básnické tvorby můžeme zmínit např. publikace Dobré ráno, živote (2005), Kopanice spomienkami šperkované (2003) nebo Nepřekonatelný neklid (2022). Během pobytu v Uh. Hradišti se věnoval přírodě, folklóru a krajině Slovácka, krom desítek článků a esejí např. publikace Staré Město v proměnách staletí (2000), Příroda kolem nás, aneb Nejsme tu sami (2001), Vítejte na Východním Slovácku (2005) nebo Poezie Východního Slovácka (2006). 

Od roku 1994 píše pro děti. Krom desítek bajek a pohádek publikovaných v novinách a časopisech napsal knihy pro děti: Pohádky o zvířátkách (2001), Neuvěřitelné bajkopříběhy (2002), Kouzelník Futuro a jeho přátelé (2004), Der zauberer Futuro und seine tierfreunde (2004), Medvídek Hamánek (2004), Medvedík Hamko (2004) a Bajky a pohádky z Vysočiny (2018) a dvojjazyčné česko-ukrajinské knihy Bajky a pohádky z lesů a luk / Байки та казки лісів і лугів (2022) a Medvídek Mlsounek / Ведмедик Ласунчик (2023).

V současné době vyučuje na Literární akademii v Praze, je redaktorem poezie nakladatelství Fra a dramaturgem kavárny Fra. Vydal básnické sbírky Prostírání do tichého (Pražská imaginace, 1990), Poustevna, věštírna, loutkárna (Mladá fronta, 1991), Ochoz (Mladá fronta, 1994), Mezi oknem, stolem a postelí (Český spisovatel, 1996), Polní práce (Mladá fronta, 1998), Needle-Book (Paseka, 2003), Milostné básně (Fra, 2012). Za sbírku Ochoz obdržel v roce 1994 Cenu Jiřího Ortena. Dále publikoval cyklus básní A.B.A.F. (Opus, 2012), soubor svých šesti starších sbírek a nových básní Vnitrozemí (Fra, 2005) a krátké prózy Berlínský sešit/Zápisky ze Saint-Nazaire (Fra, 2008). V Revolver Revue vyšly v roce 2011 jeho zápisky Jedna věta. Pro děti napsal Všechno je to na zahradě (běžíliška, 2013) a je spoluautorem Slabikáře (Fraus 2007). Petr Borkovec publikuje také v němčině a překládá z ruské poezie 20. století, spolu s V. Puckem přeložil antologii klasické korejské poezie a s P. Štollem výbor z poezie lotyšské básnířky Liany Langy. Spolupřekládal také některá antická dramata. Za své překlady byl vyznamenán řadou ocenění. Za cyklus čtení v kavárně Fra obdržel v roce 2009 výroční cenu Literárního fondu.

Básník, publicista, překladatel a šéfredaktor literárního obtýdeníku Tvar. Vystudoval teologii a absolvoval dramaterapeutický výcvik. Je – společně s Petrem Řehákem a Kamilem Bouškou – spoluzakladatelem básnické skupiny Fantasía, s níž vydal společnou knihu Fantasía (Dauphin, 2008). Publikoval sbírky Rozevírání (Dauphin, 2011) a Počasí v Evropě (Malvern, 2013), za kterou byl v roce 2014 nominován na Magnesii Literu. Ukázky z jeho poezie byly přeloženy do angličtiny, chorvatštiny, srbštiny, polštiny a rumunštiny. Básněmi, eseji a publicistickými texty příspívá do řady tištěných i internetových médií. Překládá z anglického a chorvatského jazyka.

Prozaička a autorka filmových scénářů, původně novinářka a překladatelka. Její zájem o film ji přivedl k metodě, v níž slovy navozuje v hlavě čtenáře obrazy, které umožnují její příběhy volně interpretovat a dotvářet. Jako mnoho českých autorů své generace vidí Brdečková jako hlavní zdroj těchto příběhů traumata, jimiž prošli středoevropané během dvacátého století, a proměny posuny identity po pádu železné opony. Vydala celkem šest románů; Listy Markétě (ERM, 1996, reedice Euromedia-Odeon, 2007), Šahrazád a král (Argo, 2000, něm. překlad Das Jahrbuch des versteckten Gartens, Randomhouse, 2009), Učitel dějepisu (Argo, 2004), Toyen (Argo, 2005), Slepé mapy (Euromedia-Odeon, 2006), Alhambra (Euromedia- Odeon, 2010). Do esejistiky a literatury faktu patří její knihy Nebezpečí, jaké je tvé jméno (Argo, 2005), Ještě jsem tady (NLN, 2005) a také rozsáhlá monografie autorčina otce Jiří Brdečka (Arbor vitae, 2014).

Studoval skandinavistiku a překladatelství (obor němčina) na Univerzitě Karlově. Překládá z němčiny a norštiny, dramaturgicky se mj. podílí na Pražském Microfestivalu. Je redaktorem Psího vína, v letech 2012–2014 byl jeho šéfredaktorem. Vydal sbírky textů 55 007 znaků včetně mezer (2011) a rorýsy (2012), obrázkovou knížku pro dospělé Orangutan v zajetí má sklony k obezitě  (s Alžbětou Skálovou a Martinou Kupsovou, 2011) a dětskou knihu Hlava v hlavě (s Davidem Böhmem, 2013). Poslední prací byl vícežánrový literární projekt a me, jehož výstupem byla vedle knižní a internetové publikace (www.a-me.info, typodesign: Mütanta) také stejnojmenná multimediální inscenace (spolu s Matoušem Hejlem, Radimem Vizvárim a Alešem Čermákem) a galerijní instalace (Steirischer Herbst, 2012). Jako spolueditor je podepsán také pod česko-slovensko-německou antologií současné poezie DISPLEJ.eu (2014).  Jeho texty byly přeloženy do řady jazyků, vystupuje pravidelně v ČR i zahraničí. Často spolupracuje s dalšími umělci, hudebníky či typografickými designéry. Byla mu mj. udělena Cena Jiřího Ortena (2013) nebo Magnesia Litera (2014, s Davidem Böhmem) v kategorii kniha pro děti a mládež. Žije a pracuje v Praze.

Spisovatel, písničkář, dokumentarista. Od roku 1970 absolvoval jako písničkář více než 4000 koncertů. Po roce 1989 vydal více než patnáct písňových alb. Spolupracuje s literární redakcí stanice Vltava. V roce 2013 byl jeho cyklus 28 padesátiminutových pořadů o severské kultuře (S Janem Burianem na sever) oceněn cenou Prix Bohemia. Je spoluautorem několika filmových dokumentů. Od roku 1991 publikuje knihy inspirované životem v cizích zemích. Je autorem básnických sbírek Hodina duchů (Mladá fronta, 1990, Galén, 2010) a Ženy, muži a jiné básně (Galén, 2008), vzpomínkové knihy Rychle, než to zapomenu (Scéna, 1991), dramat Tři hry (s Jiřím Dědečkem, kabaretní dramata z let 1976-1980). Napsal také knihy fejetonů Je tu nějaký zavěšený kafe (Lidové noviny, 1992), Přízrak v nákupním středisku (Galén, 2009) a Přímluva za dnešní dobu (Galén, 2013). Vydal monografii Nežádoucí návraty E. F. Buriana (Galén, 2012), 20 let s Islandem (Galén, 2015).

jb@janburian.cz, www.janburian.cz

(1989), scenárista, učitel, spisovatel. Zabývá se různými formáty včetně audia či komiksu a významnou část tvorby věnuje dětem. Mezi jeho poslední díla patří filmy Kdyby radši hořelo a Rituály, mravoučné grotesky Metamorfórky, šibalský román Nejkrásnější pohřeb Jana Huga nebo komiks Jágr, legenda, který zobrazuje část života slavného hokejisty jako rytířskou legendu.

Tomáš Čada se narodil v Jihlavě, žije v Praze. Pedagog, redaktor Literárně-kulturního časopisu H_aluze a knižní edice H_aluze, občasný žurnalista, moderátor a (spolu)pořadatel kulturních programů a festivalů. Od roku 2011 se více jak tři roky podílel na dramaturgii Domu čtení v Praze spolu s básníkem Josefem Strakou. Od roku 2011 je součástí organizačního týmu mezinárodního festivalu Den poezie. V současnosti vyučuje na škole pro sluchově postižené v ulici Ječná 27.

V opavském nakladatelství Perplex vydal sbírku Spodní patra (2013, ilustrace Antonín Handl). K vydání je připraven rukopis Vše o lásce (Perplex, 2018). Společně s hudebníkem Aitcher Clarkem připravuje album Úloha slov (2018). Literární texty publikuje také časopisecky a v rámci antologií, a to v Čechách i zahraničí.

Na Vysoké škole kreativní komunikace učí seminář Autorského čtení. Vystudovala Vysokou školu ekonomickou a obor scenáristika na FAMU. Na Konzervatoři Jaroslava Ježka studovala tvorbu textu a scénáře. U profesora Ivana Vyskočila na DAMU studovala Kreativní pedagogiku-pedagogickou kondici.

V roce 2012 debutovala povídkovou knihou Nechtěl jsem být Leninem (nakladatelství Labyrint). V roce 2014 vyšla kniha rozhovorů Život a sochy Olbrama Zoubka (Mladá fronta) a v roce 2015 povídková kniha Padaná letní jablka (Labyrint). Povídky publikuje časopisecky a ve sbornících. V maďarském překladu vyšla kniha Nem akartam Lenin lenni (2017, Noran Libro) a v německém překladu výbor povídek Ich wollte kein Lenin werden (2019, Wieser Verlag a Větrné mlýny).

Publikoval básně v časopisech Host, Tvar, Psí víno, Weles a dalších. Je laureátem několika literárních soutěží. Pracuje v Knihovně Třinec jako kulturní a koordinační pracovník. V roce 2009 spoluzaložil Literární večery v Třinci, které až do roku 2016 organizoval. V roce 2014 vydal v opavském nakladatelství Perplex debutovou básnickou sbírku s názvem Dušinec.

Hnízdí v Praze. Živí se všelijak, zejména bobulovinami a semínky. Po absolvování Filozofické fakulty a po zkušenostech v několika zaměstnáních se na volné nožce věnuje publicistice, beletrii a poezii. Na kontě má kromě časopiseckých a novinových článků (pod občanským jménem) dvě sbírky povídek (pod pseudonymem): Za devatero větami (H+H 2011) a Trvalé bydliště v hodinovém hotelu (Novela Bohemica 2015). V šuplíku má nyní tři romány a dvě básnické sbírky. 

(roz. Tvrtković) je česká prozaička pocházející z bývalé Jugoslávie. Narodila se v Sarajevu a v roce 1993 uprchla s rodinou do Prahy. V současné době žije střídavě v Česku a Norsku.

Básnířka, publicistka, překladatelka a aktivistka. Působila v redakci časopisu Psí víno a spolupracovala s dalšími literárními časopisy. Podílí se na organizaci festivalu Šrámkova Sobotka. Je spoluzakladatelkou Bohemistického kruhu.

Své básně publikovala v Psím víně, Tvaru či Welesu. Pod jménem Jiří Feryna vydala sbírku Před setřením (2016, Dauphin). Je členkou hudebně improvizační skupiny Krajní levice (s hudebníkem Tomášem Tkáčem) a literárně performanční skupiny Černý výlet (s básníkem Ondřejem Hanusem).

Básník a recenzent, zaměřující se hlavně na mladou českou poezii. Vydal básnické sbírky Tak černý kůň tak pozdě v noci (Literární salon, 2013, nominace na Cenu Jiřího Ortena 2013) a Obvyklé hrdinství (Host, 2016). V roce 2015 byl spolu s Petrem Borkovcem editorem ročenky Nejlepší české básně. Recenze a kritické texty publikoval zejména v časopisech Tvar, Host, Souvislosti a zveřejňuje je také na svém blogu pozdevnoci.blogspot.cz.

nar. 1988, básnířka, publicistka, literární historička. Vystudovala bohemistiku na FF UP v Olomouci. Autorka sbírek Úpatí vichřice (MGM, 2011), Milíře (Weles, 2016), Kenotaf (Host, 2018). Časopisecky publikovala např. v Hostu, Tvaru, A2, Welesu, Aluzi, iLeGaLitu, Textech ad. Z badatelského hlediska se zabývá tvorbou a osobností Pabla Nerudy, o němž připravuje monografii a jehož básně překládá. Organizuje literární večery (Valašské Meziříčí, Olomouc).

Spisovatel, filmový režisér, člen výboru Asociace spisovatelů. V roce 1992 – 1994 absolvoval Filmovou školu Zlín. V letech 1995 – 2002 FAMU. Krom jiného se živil dělnickými profesemi. Je držitelem několika Cen Pavla Juráčka. V roce 1998 obdržel Cenu Kodaku za nejlepší film roku za snímek Otevřená krajina svobodného muže. Za knihu Tichý společník obdržel v roce 2009 Magnesii Literu. Je autorem novel a románů Tichý společník (Dauphin, 2007, nominace na Cenu Josefa Škvoreckého), Penis pravdy (Dauphin, 2009, nominace na Cenu Josefa Škvoreckého), 4 igelitky (Dauphin, 2015). Zrežíroval několik filmů, seriálů, publicistických pořadů. Za řadu z nich byl oceněn. Kovář z Podlesí (2012, 1. cena dětských diváků), Gorila (2011 Cena Andreje Stankoviče), Ještě žiju s věšákem, plácačkou a čepicí (2005, ocenění Variety), Gorila (2011 Cena Andreje Stankoviče), Šťáva (2003, Cena Oty Hofmana). 

Básnířka, architektka. Publikovala básnické sbírky Kry (Mox Nox, 2013), Rýhy (Arbor Vitae, 2015), Nevypínejte (Dauphin, 2018) a básně v literárních časopisech Host, Tvar, Weles a Pandora. V kulturním centru Dominikánská 8 moderuje večery s tématy poezie, umění a architektury. Za architektonické návrhy i teoretické práce získala ceny Young Architect Award 2010, Young Planning Professionals Award 2012 a Juniorstav 2012. V roce 2017 jí vyšla komiksovo-vědecká kniha Města zdí o historii, interpretaci a východiscích obchodních center ve vztahu ke městu. Od roku 2018 přispívá do Ranních úvah na ČRo Vltava.

Vystudoval Státní konzervatoř Jaroslava Ježka (1984-88), obor tvorba textu, později dva ročníky dramatického oboru tamtéž. Prózu začal psát v roce 1998, od té doby se jí věnuje soustavně. Je autorem knih Konec světa (Argo, 2001), Intimní schránka Sabriny Black (Argo, 2002). Podle novely O rodičích a dětech (Argo, 2002) byl natočen stejnojmenný film a rozhlasová adaptace. Kniha byla přeložena do několika jazyků. Je držitelem Ceny Josefa Škvoreckého za novelu Pravidla směšného chování (Argo, 2010) a Magnesie Litery v kategorii Próza za novelu O rodičích a dětech (Argo, 2002).  Dále vydal povídky O létajících objektech (Argo, 2004) a romány Let čarodějnice ( Argo, 2008), Intimní schránka SabrinyB. (final cut) (přepracovaný román, Argo, 2010), Skutečná událost (román, Argo, 2013). Jeho posledním počinem jsou povídky Hovězí kostky (Argo, 2014). hakl@noveranet.cz

Básník a redaktor. Vydal básnické sbírky Suť (Fra, 2007), Vlastivěda (Fra, 2010) a Básně 3 (Triáda, 2013). Za svůj debut získal Cenu Jiřího Ortena. Je synem matematika Petra Hájka.

Spisovatelka, překladatelka finské literatury, zakladatelka Podzimního knižního veletrhu v Havlíčkově Brodě, nakladatelka. Je členkou výboru českého i mezinárodního PEN klubu. Debutovala novelou Mimo mysu pod jménem Pražáková (1988), pod stejným jménem vydala i Šli myšáci do světa (1994). Publikovala romány Ženy a cizinci na konci tisíciletí (Hejkal, 2002), Vždycky jedna noc (Hejkal, 2004), Slepičí lásky (Hejkal, 2006), Kouzelník z Pekingu (Hejkal, 2008),  Důkazy jejího života (Hejkal, 2010), Andělé dne a noci (Hejkal, 2012), Rudé paprsky severního slunce (Hejkal, 2014), Měj mě rád/a (Hejkal, 2017), Finsko – stručná historie (Libri, 2003), U nás v Evropě (Česká televize, 2006),  Fin Mika Waltari (Hejkal, 2007). Knihy Markéty Hejkalové byly přeloženy do několika jazyků. marketa@hejkal.cz www.hejkal.cz

(vlastním jménem Štěpán Weinzettl) vystudoval italianistiku a historii na Filozofické fakultě UK, studuje historii na King’s College London v Londýně. Píše „postmoderní“ poezii, v níž se mísí mytologie a sociální sítě, metafyzika a fotbalové zápasy, patos a groteska. Publikoval v periodikách (Host, Tvar, A2, Listy, Psí víno, H_aluze, Weles, Partonyma) a na webu (Literární.cz, Živá poezie). Vydal sbírku Ferrari v džungli(Literární salon, 2018). Píše též literární kritiky a zahraničněpolitické komentáře (Česká pozice, The Globe Post). V letech 2013-14 byl redaktorem časopisu Psí víno. Pracuje jako dopisovatel Lidových novin ve Spojeném království, učitel dějepisu a trenér badmintonu.

Žije a pracuje v Brně. Absolvent lékařské fakulty MU Brno z roku 1983, lékařské profesi se svým způsobem věnuje i nadále. Vydal několik básnických i prozaických knih, z poezie vyšly Studna potopeného srdce 1996, následně Podzemní hvězda, Špička v nakladatelství Petrov, Čekali v nakladatelství Weles či Toki ga tacu ni curete/Jak plyne čas v nakladatelství Srdeční výdej. Prozaické texty vydalo nakladatelství Petrov, jde o román Kosti, maso, tekutiny a povídkové knížky Kalhotový pahýl a Jeden den stárnutí a Tancovačka na předměstí – Druhé město, 2104 – zatím poslední kniha. Ve své tvorbě autor, který sám sebe pokládá za básníka srdcem a povídkáře duší a životem, reflektuje svou vášeň pro opomíjené, všední a pro rostliny (je dlouholetým členem Botanické společnosti při ČAV). Tíhne k bizarní zkratce i k melancholické vývrtce. Má hluboký zájem o japonský jazyk a japonskou zemi, několikrát Japonsko navštívil a vytěžil z toho řadu inspiračních podnětů. Je zaníceným digitálním hudebníkem i vášnivým fotografem. V minulosti pravidelněji přispíval do literární revue Tvar, příležitostně spolupracuje s literárním časopisem Weles. Zastoupen v několika českých i zahraničních antologiích poezie i prózy – např. Antologie české poezie (1986-2006), Dybbuk, Praha 2007 nebo Anthologie de la poésie tchéque contemporaine, Gallimard, Paris, 2002 a v dalších (texty byly přeloženy do francouzštiny, ruštiny, polštiny, srbochorvatštiny).

Spisovatelka, členka výboru Asociace spisovatelů. Knihy Petry Hůlové byly přeloženy do dvanácti jazyků. Vystudovala mongolistiku a kulturologii, učila tvůrčí psaní. Nyní je spolumajitelkou cafebaru Zenit v Praze a autorkou na volné noze. Je autorkou románů Paměť mojí babičče (Torst, 2002), Přes matný sklo (Torst, 2004), Cirkus Les Memoires (Torst, 2005), Umělohmotný třípokoj (Torst, 2006), Stanice Tajga (Torst, 2008), Strážci občanského dobra (Torst, 2010), Čechy země zaslíbená (Torst, 2012), Macocha (Torst, 2014).

Foto: Lukáš Havlena

Lenka Chalupová se narodila 4. února 1973 v Přerově. Je česká novinářka a spisovatelka, absolventka žurnalistiky na Univerzitě Palackého v Olomouci. V médiích či pro média pracuje od svých osmnácti let, v posledních letech působí jako tisková mluvčí města Přerova. Napsala dvanáct knih, většina jejích příběhů je doprovázena temnou linkou či detektivní zápletkou s nečekaným rozuzlením. Píše knihy ze současnosti i nedávné minulosti. K jejím dosud nejúspěšnějším dílům patří trilogie: Svatojánské ořechy (2023), Páté jablko (2022) a Kyselé třešně (2020), v níž se vrací do čtyřicátých a padesátých let minulého století a líčí osudy lidí z vesnic u Přerova. Kromě již zmíněných románů je autorkou také knih Začátek (2019), Liščí tanec (2018), Ptačí žena (2017), Tyrkysové oko (2016), Ledové střepy (2015), Pomněnkové matky (2014), Utopená (2013), Vosí hnízda (2009) a Neříkej mi vůbec nic (2004).  Členkou Asociace spisovatelů je od roku 2023.

(nar. 1983, Kyjev) básnířka a spisovatelka. Debutovala v roce 2015 sbírkou Osip míří na jih (nominace na cenu Magnesia litera), sbírka Sv. Outdoor vyšla v roce 2019. Za své básně byla nominovaná na několik cen. Příležitostně publikuje krátké prózy a přispívá sloupky na server iLiteratura. Pracuje jak nakladatelská redaktorka a překladatelka. Žije v Praze.

Vystudoval fyziku na Matematicko-fyzikální fakultě UK. Živil se jako návrhář webových stránek, pracoval jako odborný asistent na MFF UK, programátor a internetový grafik. Nyní je programátorem na volné noze. Vydal básnické sbírky K ránu proti nebi (Dauphin, 2002), Fasování košťat (Dauphin, 2004), Praha zničená deštěm (Dauphin, 2006), Miniová pole (Dauphin, 2008), Jen třídit odpad nestačí (Dauphin, 2011) a Noc a déšť (Dauphin, 2013).

Povoláním lékař, zabývá se kardiochirurgií a transplantační chirurgií. Věnuje se sochařství a literatuře. Vydal básnické sbírky Pianissimo (Refugium V-R,1999), Mezi žebry déšť (Montanex,2011) a Mezzovoce (Dauphin,2019). Jeho tvorba je zastoupena v antologiích a časopisech.

Prozaik, autor knih Příběh o baziliškovi (1992, 2000, 2014), Veselá Bída (Petrov, 1997), Exhumace (Petrov, 1998), Houština (Petrov, 1999, 2001), Technologie dubnového večera (Host, 2000), Proudy (Petrov, 2001), Vítr tma přítomnost (Druhé město, 2014).

(*1990) je český antropolog, publicista a spisovatel. Debutoval románem Despota (2011) z prostředí upadající Byzantské říše. Za historickou detektivku Ordál (2012) byl nominován na Cenu Jiřího Ortena. Mentalitu středověku čtenářům přiblížil v detektivní trilogii z období vlády Karla IV., kterou tvoří svazky Vraždy ve znamení hvězdy, Zlomený král a Šarlatové zmije (2016- –2019). Je také autorem dobrodružné knihy pro děti Pes, kocour a sirotek (2016), ve které se hrdinové vydávají z jižních Čech až do Konstantinopole. Jeho zatím posledním dílem je dobrodružný fantasy román Dcera labyrintu (2022) inspirovaný řeckou mytologií. V akademické a popularizační činnosti se zaměřuje na dění v Latinské Americe a portugalsky mluvících zemích.

Vystudovala divadelní fakultu JaMU v Brně (1995-2001), ateliér scénáristiky a dramaturgie. Psaní prózy se soustavněji věnuje poslední roky, předtím intenzivněji pracovala jako radiodokumentaristka, novinářka, literární kritička, filmová scénáristka. Debutovala divadelní hrou Výšiny (in Pět žen napsalo pět her, Větrné mlýny, 2001), poté vydala v nakladatelství Host knižní rozhovor se spisovatelkou Květou Legátovou Návraty do Želar (Host, 2004, 2009). Roku 2011 ji vyšla v nakladatelství Archa novela Zimní kniha o lásce, o rok později vyšla v maďarském překladu (Egy férfy, Typotex). Tekutý román Berlínský zápisník vyšel v nakladatelství Druhé město roku 2016. Téhož roku získala dvě českoněmecké novinářské ceny, za reportáž a esejistický radiodokument, letos byl její text o Rixdorfu na česko-německou novinářskou cenu opět nominován. Od roku 2007 žije a pracuje v Berlíně, občas pobývá v Budapešti, touží po Brně. Dokončuje povídkovou knihu Ostrovy, která vyjde v nakladatelství Druhé město na podzim 2019.

Vlastnim jménem Tereza Jandová. Narozena 23. 9. 1979 v Plzni. Debutovala v roce 2006 knihou Je hlína k snědku?. Kniha byla nominována na cenu MagnesiaLitera v kategorii Objev roku. O dva roky později, v roce 2008, vydává Katalpa román Hořké moře, který získává nominaci na Cenu Jiřího Ortena. V roce 2012 publikuje Katalpa román Němci. Geografie ztráty, který je kromě nominace na cenu Magnesia Litera oceněn cenou Josefa Škvoreckého a cenou Česká kniha. Katalpiny texty byly zatím přeloženy do čtyř jazyků, včetně němčiny.

Autorka žijící v Londýně. Studuje literární komparatistiku na King’s College London. V roce 2017 vydala knižní debut Cykly, který byl nominován na Cenu Jiřího Ortena. Básně a prózu dále publikovala v časopisech Host, A2, Vertigo, magazínu Ravt nebo například v mezinárodní antologii Stýkání.

Vystudovala žurnalistiku na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze a později také obor marketingová komunikace na Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně. Několik let se věnovala žurnalistice, pak se zaměřila na oblast public relations, v níž pracuje dodnes. Krátké příběhy začala zveřejňovat na webu pribehynapadesatslov.cz. Z padesátislovních příběhů je také její debut – experimentální próza Koho vypijou lišky(Host, 2013). Za svoji druhou knihu – sbírku volně provázaných povídek Místa ve tmě(Host, 2018) získala v roce 2019 Hlavní cenu Nadace Českého literárního fondu. Povídky publikuje i časopisecky a v českých povídkových souborech. Je autorkou několika rozhlasových her v projektu ČRo 3 Vltava — Minutové hry.

lidka.kabrtova@seznam.cz

Vystudovala Karlovu univerzitu v Praze. Patří mezi nejvýraznější české novináře, od osmnácti let pracuje coby autorka v tištěných médiích (Koktejl, Respekt…), od roku 2009 je kmenovou publicistkou týdeníku Reflex. Za své literární reportáže obdržela mnohá ocenění. V roce 2003 vyšla její prvotina Nezvaní. V roce 2016 vydalo Fra její druhou prózu Nemožnost nuly, roku 2017 vyšel tamtéž román Slabikář a nejnověji v říjnu 2019 román Předvoj. Píše také povídky, které publikuje převážně časopisecky.

Středoškolsky vystudovaný pečovatel, vysokoškolsky zase popularizátor hudby a organizátor jejího života. Po rozmanitých zkušenostech i eskapádách našel pracovní uplatnění coby knihovník, volný čas vyplňuje také jako moderátor nejrůznějších akcí, kupříkladu zavedené talkshow 2+KK – Knihovnické křeslo pro dva.

Poprvé mu básně vyšly časopisecky v Divokém víně. Rána(,) milostivá, tak zní název jeho básnické prvotiny, která vyšla v listopadu 2020 v nakladatelství Pointa. 

Narodil se v Kraslicích, vyrostl v Sokolově, žije v Plzni. Slamer, básník, prozaik, hudebník, moderátor, pedagog. Je mistrem ČR ve slam poetry za rok 2017 a trojnásobným mistrem ČR v duo slamu. Absolvoval Pedagogickou fakultu ZČU v Plzni (čeština – psychologie). Vydal sbírky básní Chlípnost, S tebou a bez tebe a Fotogenické problémy, sbírky slamových textů Test tvojí trpělivosti a Promiň a prózu Falknov Calling. Býval frontmanem a textařem skupin Friday, Glajstr Duo a diCaprio. Tvoří polovinu podcastového dua UšiPusyMajk. Více na www.filipkoryta.cz.

Píše prózu, poezii, ale i odborné publikace. Věnuje se také literární a audioknižní publicistice. Vědecky se zabývá zejména domácí literární fantastikou, přestože doktorát získal v oboru historie. Živí se jako vysokoškolský pedagog a příležitostný nakladatelský redaktor. V letech 2015–2021 vedl jako šéfredaktor literární časopis Partonyma. Obdržel několik tvůrčích stipendií od Českého Literárního Centra a Mezinárodního Visegrádského Fondu (v polském Krakově, v severoněmeckém Worpswede a v tuzemském Broumově) a své texty představil i zahraničnímu publiku (v Krakově či v australském Melbourne). Vydal několik básnických sbírek (např. O Auschwitzu psát nebudu, 2021, nakl. Petr Štengl), v próze se věnuje žánrové (např. román Čokoláda pro Wehrmacht, 2021, nakl. Host) i nežánrové (např. román Srab, 2022, nakl. Host) literatuře. Za román Malej NY (2019, Host) byl nominován na Cenu Jiřího Ortena. Přispěl do několika básnických i povídkových antologií.

Básník, prozaik, publicista, recenzent, dramatik, spisovatel, čtenář a divák, bývalý člen skupina Národní třída. Příležitostně překládá a publikuje v literárních časopisech. Je držitelem Ceny Revolver Revue (2010), Ceny studentského listu Babylon (2013) a Ceny nakladatelství Koleno (2013). V 70. a 80. letech publikoval v samizdatových a exilových sbornících a časopisech. Své první básnické sbírky Autentický kulovátor (1981), Zvonění (1984) a Oblouk (1985) publikoval v 80. letech v samizdatu v edici Edice pro více. Za novelu Lodní deník obdržel v roce 1991 Cenu Jiřího Ortena. Dále vydal Cizrna (Torst, 1995), Starý zpěvy, básně (Revolver Revue, 1997), Zemský povídky (Hynek, 1999), Prozatím (Petrov, 2001), Amazonia (Klokočí a Knihovna Jana Drdy, 2003), Manael (Protis, 2005), Země Noc (Clinamen, 2006), Tajná cikánská kronika (Pavel Mervart, 2007) Tibetiana (Revolver Revue, 2013). Knihy Víta Kremličky byly přeloženy do několika jazyků. Autor je člen Českého centra PEN-klubu a o.s. Magorova Studánka.

facebook.com/vit.kremlicka

Prozaik, lektor tvůrčího psaní, pedagog. Vydal růžencovou legendu Maria Goretti (2012) a novelu Vlaštovka (2015), ostatní práce jsou v rukopise (soubory Iliostatio a Isimeria). Na Gymnáziu Dr. Josefa Pekaře vyučuje českou a světovou literaturu. Je přesvědčen, že literatura má být vnímána coby spojení kánonu s ostatními slovesnými projevy v kultuře a společnosti, jako jsou mytologie, populární žánry, alternativní proudy, tvorba neúspěšných, díla z jiných civilizačních okruhů apod. Autorské kurzy tvůrčího psaní vede od roku 2014, např. na Univerzitě J. E. Purkyně v Ústí nad Labem, pro Severočeskou vědeckou knihovnu, Knihovnu města Mladá Boleslav, Dům umění Ústí nad Labem ad. Jeden z kurzů byl zakončen vydáním sborníku LALIA (2016) a celostátní soutěží kreativity Ulita. Stal se jedním ze zakladatelů Akademie literární kreativity Demurgsop.

Česká básnířka a překladatelka z několika jazyků, také prozaička a výtvarnice. Působila jako redaktorka časopisu Pobocza (Krajnice), spolu s manželem Petrem Kuharem organizuje od roku 2008 mezinárodní literární festival Stranou – evropští básníci naživo; oba spolupracují s četnými nakladateli a organizátory literárních akcí v zahraničí i ČR, představují české autory v zahraničí a naopak.

Kromě dvou publicistických knih Nové Heřminovy – Neu Ebersdorf(Arnika, 2003), Jak žít s povodněmi(Arnika, 2005) vydala román Cizinci(Balt-East, 2004), dvoujazyčnou sbírku básní Neuvršćeno(Nezařazeno, Treći trg, Bělehrad 2009, překlad do srbštiny Biserka Rajčić), Pozdrav ze Sudet(edice Psího vína Stůl, 2010), Její bolest(Protimluv, 2012) a Hořem(Protimluv, 2014). Své básně a prózu zveřejňuje v českých i zahraničních časopisech a antologiích.

Knižně vydala řadu básnických i prozaických překladů. Za své překlady ze slovinštiny získala v roce 2013 slovinskou překladatelskou cenu Lirikonov zlát, a v roce 2018 spolu s Petrem Kuharem získala Pretnarovu cenu a čestný titul “velvyslanec slovinské literatury a jazyka” za mnohaleté zprostředkovávání slovinské literatury v Česku, navazování česko-slovinských literárních vztahů a překladatelské dílo představující důležité slovinské autory v zahraničí.

vystudoval žurnalistiku a mediální studia na Karlově univerzitě v Praze, pracuje jako redaktor Salonu Práva. Vydal sbírky povídek Tajná kronika Rychlých šípů… a jiné příběhy (Host, 2006), Jidáš byl ufon… a jiné příběhy (Druhé město, 2016) a romány Projekt Gilgameš (Druhé město, 2019; nominace na Magnesii Literu za prózu) a Největší lekce dona Quijota (Druhé město, 2021). Příležitostně působí i jako knižní redaktor a editor, píše také písňové texty pro libereckého písničkáře Karla Pazderu a kapelu NekrmiT.

(1986) debutovala svým románem Augustin Zimmermann (Kniha Zlín, 2015), za který byla nominována na cenu Magnesia Litera pro objev roku a získala Cenu Jiřího Ortena 2017. V roce 2022 vydala svou druhou knihu Zpíváš, jako bys plakala (Paseka, 2022). Zastupuje ji Marie Sileny pod agenturou Prague Literary Agency (pragulit.de). Pracuje jako Content specialistka a literární publicistka. Žije v Praze.

Vydal básnické sbírky Teplo zima milovat (Perseus, Plzeň 2002), Příbytky (Weles, Brno 2005), Spižírna (Dauphin, Praha 2009) a Nevinní (Hnízdo, Praha 2013). Živí se jako projektový manažer a vedle toho také jako externí publicista. Pořádá a produkuje v ČR slam poetry. Sbírka Spižírna získala v roce 2010 Cenu Bohumila Polana.

Básník a spisovatel, nar. 6. 5. 1975 v Kroměříži, kde absolvoval tamní gymnázium. Poté vystudoval obor husitská teologie na HTF UK. Se svou ženou a třemi dětmi žije v Praze, aktuálně na Žižkově. Vystřídal mnoho zaměstnání, v současné době pracuje jako veřejný opatrovník. 

Je autorem básnických sbírek Teatrálium (Marek Belza, 2005), Příšeří se (Marek Belza, 2009), Tanga (Marek Belza, 2013), A mrdne-li mi (Marek Belza, 2015) a Výtok z básnického díla (Marek Belza, 2017), který obsahuje vybrané texty z doposud vydaných sbírek s přídavkem nových básní z let 2015-2017. Zatím poslední jeho vydanou knihou je novela Klínění (Mlhovina, 2018) doprovázená uměleckými akty Hynka Čermáka. Básně jsou dále zastoupeny v několika antologiích, almanaších, byly publikovány rovněž v nejrůznějších novinách a časopisech. 

Je předsedou spolku Literární Vysočina, hlavního organizátora Festivalu Literární Vysočina a soutěže Literární Vysočina. Je spolupořadatelem Večerů přiměřených depresí. Aktuálně pracuje na nové sbírce básní.

Radek.Lehkoziv@seznam.cz

Básník, spisovatel, publicista, výtvarník a performer. Publikuje pod řadou různých jmen. V současné době externě spolupracuje s časopisy Tvar, Host, Analogon a RozRazil a s nakladatelstvími Volvox Globator, Odeon, Kniha Zlín a Větrné mlýny. Je spoluautorem představení a amateurských filmů radikálního baletu Vyžvejklá Bambule (od r. 2015 pod názvem Kundí frky). Pod jménem Patrik Vetrugin vystavuje kresby a grafiky.
Samostatně vydal Čítanka český Jazyk (pod jménem Pavel Jazyk, Velarium, 1998), Měsíční povídky/Opárno (Votobia, 2003), Pro cizince na cestách (Kapucín, 2003), Divadlo RausAplaus (pod jménem Pavel Jazyk, Větrné mlýny, 2005), Napsáno v trenýrkách (Protis, 2006), Vexilologický kabinet britského impéria ( Europrinty, 2008), Běsové budou pokřikovat (H_aluze, 2010), Spící Hrůza ( dybbuk, 2011), Památný den v Duxu (Krásné nakladatelství, 2012), Lunhard (Krásné nakladatelství e-book 2013, kniha 2014), Vyprávění nočních hubeňourů (Pulchra, 2013), Šílený Trist (Novela bohemika, 2014), Vienna Calling (Větrné mlýny, 2014). staramilenka@seznam.cz www.patriklinhart.wordpress.com

Básník, autor básnických sbírek Skořápky (Ortenova Kutná Hora, 2004) a Komponent (Fra, 2014). Pracuje jako časopisecký editor a fotograf.

www.ondrejlipar.cz

vystudovala filosofii na Filosofické Fakultě Univerzity Karlovy v Praze, v současné době je tamtéž doktorandkou a věnuje se francouzsky psané literatuře. Publikovala experimentální román Tři (Dauphin, 2020) a básnickou skladbu Jen ztratím jméno (Malvern, 2020). Věnuje se překladu z francouzštiny a portugalštiny, publikuje časopisecky ve Tvar, A2, Glosolalia či revue Prostor. V revue Prostor je literární redaktorkou, věnuje se také tvorbě autorských pořadů jako moderátorka pro pořad Artcafé na Vltavě. Jejím hlavním zájmem je sound puppetry a divadlo poezie, které realizuje prostřednictvím spolku HERONS VECTOR z.s. a otevřené platformy Nothing is a problem here, společně s Ondřejem Maclem.

Narodil se na Štědrý den roku 1989 v Hradci Králové. Vystudoval sociální práci a novinařinu na Masarykově univerzitě v Brně, srovnávací literaturu na Univerzitě Karlově v Praze a autorské herectví na DAMU, se studijními stážemi v Paříži, Athénách či Lisabonu.

Za knižní debut Miluji svou babičku víc než mladé dívky (Dauphin, 2017) obdržel Cenu Jiřího Ortena. Následovala básnická sbírka K čemu jste na světě (Petr Štengl, 2018) a novela Výprava na ohňostroj (Petr Štengl, 2019).

Hojně se věnuje autorským performancím, většinou ve spolupráci s Annou Luňákovou (účast na festivalech FITUC v Casablance, Spoken Word Festival Warsaw, italský Hombres Video Poetry Festival, budapešťský Pestext, bratislavská Ars Poetika, ostravská Inverze, Ortenova Kutná Hora aj.).

Přispívá do různých médií i jako literární kritik. Je členem evropských iniciativ Versopolis a CELA – Connecting Emerging Literary Artists. Živí se prací s lidmi s duševním onemocněním. 

Básník, prozaik a umělecký fotograf. Po studiích teoretické fyziky a filosofie pracoval jako čerpač, učitel, redaktor a složenkář. Od roku 2007 připravuje společně s Jaroslavem Rudišem pravidelný literární kabaret EKG v pražském divadle Archa. Spolupracuje s ČRo Vltava a je členem hudební skupiny Hlinomazův Apetit. Knižně vydal básnické sbírky Bělomorka (Protis 2003), Druhý den po konci světa (Paper Jam 2013) a Zimní království (Paper Jam 2016),  sbírky povídek Družba (Protis 2005) a Měsíc nad řekou Tejo (Argo 2014) a fotografickou monografii Znamení Lvova (Kant 2016). Žije na Návsi družby v Čelechovicích.

Spisovatel pochází ze Stříbra na západě Čech. Na Karlově univerzitě vystudoval žurnalistiku a mediální studia, dnes zde přednáší. Za svůj povídkový debut Šaty z igelitu (Host, 2011) obdržel v roce 2012 Cenu Jiřího Ortena. Věnuje se i tvorbě pro děti; napsal dva seriály pro Hajaju Českého rozhlasu, jeho autorská pohádka Muž z hodin (Albatros, 2014) získala nominaci na Literu za knihu pro děti a mládež. Je řadovým členem České sekce IBBY. 

Básník, esejista, lékař. Kromě psychiatrických článků a knih publikoval v knize editorů Kaňovského, Bathii a Rosalese Dystonia and dystonic syndromes, (Springer, Wien 2015) hypotézu, vysvětlující tvorbu bizarních hlav rakouským sochařem F. X. Messerschmidtem. Debutoval sbírkou básní Z člověka oči (Dauphin/Protis 2007), dál vydal sbírky Letná: první kroky na Měsíci (Dauphin 2008), Kobalt přechází do krve (Dauphin 2009), Tady a nikde (Dauphin 2010), Práce s mraky (Dauphin 2012), Sfinze a hlemýžďům (Dauphin 2013), Černá bere (Dauphin 2014), Pootevřeno (Dauphin 2015) a Slunce bez pohybu (Dauphin 2016). Nominovaný na cenu Magnesia litera za poezii 2015 za sbírku Černá bere. Zařazen do sborníku Nejlepší básně roku 2014. Publikuje v Tvaru, Kontextech a Welesu. Žije v Praze.

Narodil se 4. dubna 1962 v Písku. Po studiu na Gymnáziu v Praze – Radotíně a absolvování Vysoké školy zemědělské v Praze – Suchdole se živil do roku 1990 jako laboratorní technik a programátor, po té až do roku 2002 jako novinář a publicista v různých týdenících, denících a televizích. V roce 2002 se stal buddhistiským mnichem a žil do roku 2003 v buddhistických klášterech na Srí Lance. Na Srí Lanku se pak ještě několikrát vrátil jako meditující laik. Od roku 2004 žije v Ústí nad Labem, je příslušníkem Hasičského záchranného sboru ČR a pracuje jako tiskový mluvčí Hasičského záchranného sboru Ústeckého kraje. Publikovat básně začal v devadesátých letech v Revolver revui a Literárních novinách, od té doby v řadě dalších revuích, sbornících a antologiích včetně zahraničních. Básnické sbírky: Levhart nebo leopard – Český spisovatel 1993, Stíny a příběhy – Tosrst 1997, Je to napsáno v čarách světa – Petrov 2000, Noční cesta denní krajinou Petrov 2003, Klášter v džungli – Concordia 2004, Deník Avatára – Druhé město 2010; Cestovní básně – Dauphin 2019; Próza: Mnich. Deník ctihodného Mantakusaly. – Eminent 2004, Záblesky svobody – Druhé město 2014

pochází z Vysočiny, ale už třicet let žije v Praze a posledních osmnáct let i v Českém Krumlově.
Psaní se věnuje už od studentských let. Kromě knih píše hudební texty a divadelní hry. V roce 2017 vyšla v Knižním klubu její prvotina Dvojitý gambit a o rok později Závity ulit. Po tříleté pauze vyšel v Ikaru její třetí román Pérka, drátky, kolečka, ve kterém se odráží autorčin vztah k divadelnímu prostředí.
Pracuje jako lektor a konzultant na volné noze v oblasti rozvoje a vzdělávání dospělých.

vystudoval matfyz gymnázium, na začátku 90. let spoluvydával anarchistický fanzin Brněnská vrtule, pak se na nějakou dobu vydal do zahraničí (Francie, Holandsko) a po návratu v roce 2003 začal znovu psát. Publikoval ve Tvaru, Hostu, Lidových novinách, pravidelně se objevuje v DNĚ aj., na internetu pravidelně publikuje v Divokém víně, objevil se v Ilegalitu, Nedělní chvilce poezie, Literárních novinách, Kulturních novinách, Poli5, Artiklu, Ponavanu aj. Vydal dvě sbírky, Ásně (Alfa-Omega, 2008) a Vy mně taky (Nakladatelství Petra Štengla, 2017). Je zastoupen v almanaších (Vítrholc, Posvícení, Pastýři noci, Rybáři odlivu, Řezbáři stínů, Řeka úsvitu, Noc plná žen, Delty domovů aj.), V Brně pořádá autorská čtení v Galerii 13. Motá se kolem sdružení Vítrholc, se kterým vystoupil v ČT v Tečce páteční noci. Jeho básně se objevily v Českém rozhlasu v pořadech Post scriptum a Zelené peří.

Vystudovala tvůrčí psaní a mediální komunikaci na Literární akademii v Praze. V roce 2007 debutovala rozhlasovou hrou Odpoledne s liliputem (režie Natália Deáková), texty publikovala v Revolver Revue, literární příloze časopisu Respekt, Revue Pandora, Labyrint Revue, Hostu, Souvislostech a Tvaru. V roce 2012 vydala novelu Nícení (Fra), za niž byla nominována na ceny Česká kniha a Cena Josefa Škvoreckého. V květnu tohoto roku ji v nakladatelství Host vyšla povídková sbírka Bílá zvířata jsou velmi často hluchá.

Spisovatel, předseda Asociace spisovatelů. Vystudoval sociologii a religionistiku na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity. V současné době pracuje jako redaktor v literárním měsíčníku Host a dramaturg v České televizi, dříve spolupracoval například s týdeníkem Respekt. Debutoval sbírkou básní První život (Větrné mlýny, 2007), po níž následoval soubor povídek Hra pro čtyři ruce (Druhé město, 2009). Za román o fotografovi Františku Drtikolovi Dějiny světla (Host, 2013) obdržel Cenu Evropské unie za literaturu 2014 a cenu Česká kniha 2014. Zastupuje jej Dana Blatná.

Prozaička, básnířka a scénáristka. Od roku 2003 je spisovatelkou z povolání. Debutovala detektivkou s pohádkovými prvky Frekvence tygra (Orbis, 1996). Známou se stala díky knize Deník šílené manželky (Eroika, 1998), která se stala bestsellerem a byla přeložena do několika jazyků. Na kontě má desítky knih, z nichž některé, jako Divnovlásky (Eroika, 2005), byly zfilmovány. Dále vydala například romány Tajná kniha (Motto, 2011), Panoptikum české (Motto, 2012) nebo Dopisy Kafkovi (Motto, 2013).

Básník a překladatel. Studoval rusistiku na Filozofické fakultě UK. V roce 2019 vydal sbírku básní Magistrála. Je zastoupen ve sborníku Nejlepší české básně. První překladovou práci publikoval v Revolver Revue. Rovněž publikuje v tištěných a internetových periodikách. Účinkuje v žánru slam poetry. V roce 2019 získal titul mistra České republiky v duo slamu. Učí v jazykové škole.

Básník, prozaik a nakladatel. Napsal a vydal sedm básnických sbírek, například Decimy (Torst, 1996), Tání chůze (Petrov, 1998) nebo Hubená stehna Twiggy (Host, 2010), novelu Lázně (Petrov, 1998), výbor fejetonů Plachý milionář přichází (Druhé město, 2008) a romány Lucka, Maceška a já (Druhé město, 2009) a Básník (Torst, 2014). Kniha o Ivanu Blatném, Básník, získala v roce 2014 Cenu Josefa Škvoreckého a stala se Knihou roku jak v anketě Lidových novin (2014), tak v soutěži Magnesia Litera (2015). S Michalem Vieweghem a Pavlem Šrutem napsal knihu pro děti Tři tatínci a maminka (Brio, 2010); ilustrovala ji Galina Miklínová.

www.martinreiner.cz

Básnířka, nakladatelka a literární historička. Vystudovala na FF UK v Praze český jazyk a literaturu, francouzštinu a absolvovala doktorandské studium z české literatury. Získala Master 2 na Sorbonně, kde působila rovněž jako lektorka češtiny. V současnosti pracuje jako vědecká tajemnice a zástupkyně ředitele Památníku národního písemnictví. V letech 2001–2010 pořádala domácí literární salony a v roce 2007 založila nakladatelství Literární salon (www.literarnisalon.cz). Spolupořádala festival Poezie mezi Prahou a Paříží. Vydala sbírky Modrá jablka (Ivo Železný, 2000), Velká biskupovská noc (Marek Turňa, Drewo a srd, 2005, v bulharštině 2011), Don Vítor si hraje a jiné básně (Kniha Zlín, 2009), Pařížský deník (Kniha Zlín, 2013) a poému Podoba panny pláč (MaPa, 2002). Básně publikovala v časopisech a antologiích v ČR a zahraničí, a to ve francouzštině, španělštině, portugalštině, angličtině, němčině, bulharštině, polštině a srbštině. Vystoupila na mnoha mezinárodních festivalech a autorských čteních.

Rusistka, překladatelka, básnířka. Vystudovala FF UK v Praze, absolvovala doktorát v oboru literární věda v německé Konstanz. Věnuje se překladům básní, propagaci ruské literatury v českém prostředí a také propagaci české literatury v zahraničí. Soustavně zpřístupňuje práce bývalých vězňů ruských táborů nucených prací, tzv. gulagu (antologie Jen jeden osud, vzpomínky politických vězňů gulagu Nějaké otázky?!; Dny mého života). Z ruštiny překládá moderní poezii (Anna Barkovová, Eduard Limonov, Jan Satunovskij, Saša Sokolov). Vlastní sbírku básní Laciná romantika vydala v roce 2017 v nakladatelství Dauphin. Žije v zemích postsovětské Evropy a Asie, věnuje se diplomacii, kultuře a lidským právům.

Studoval germanistiku, historii a žurnalistiku v Liberci, Praze, Curychu a Berlíně. Prošel řadou povolání, nyní je na volné noze. Debutoval novelou Nebe pod Berlínem (Labyrint, 2002), za niž obdržel Cenu Jiřího Ortena, následovaly romány Grandhotel (Labyrint, 2006) – oceněno Magnesii Literou, Potichu (Labyrint, 2007) a Konec punku v Helsinkách (Labyrint, 2010). Jeho poslední knihou je novela Národní třída (Labyrint, 2013). Spolupraceje s výtvarníkem Jaromírem 99, s nímž vytvořil komiksovou trilogii Alois Nebel: Bílý Potok, Hlavní nádraží, Zlaté Hory, nebo povídky Na trati, 2003–2008. Píše česky a německy. Je autorem řady divadelních a rozhlasových her, filmových scénářů, věnuje se také publicistice. Podle jeho komiksové trilogie o nádražákovi Alosi Nebelovi byl v roce natočen celovečerní animovaný film. Film získal řadu ocenění, mj. Byl oceněn Evropskou filmovou cenou jako nejlepší animovaný film roku. V roce 2003 založil s Petrem Kružíkem Skupinu U-Bahn.

(*1981) vystudovala bohemistiku a komparatistiku na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Od roku 2007 působí v Ústavu pro českou literaturu AV ČR. V letech 2014–2017 vedla katedru bohemistiky v Oxfordu. Dlouhodobě se věnuje české avantgardě, publikovala monografii Vprostřed davu. Česká avantgarda mezi individualismem a kolektivismem (Academia, 2016) a antologii avantgardní prózy Neplač, vstaň a střílej (Akropolis, 2016).

Debutovala básnickou sbírkou Pustím si tě do domu (Dauphin, 2016), prozaicky novelou Evička(Dauphin, 2018). V roce 2021 vydala román Cestou špendlíků nebo jehel (Argo).

(* 1983 Boskovice) je česká spisovatelka. Vystudovala scenáristiku a dramaturgii na JAMU a germanistiku na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity. Na JAMU absolvovala také doktorát. Je autorkou rozhlasových her, rozhlasových pořadů, věnuje se publicistice, překladu současné německokazyčné beletrie. Pracuje pro časopis jádu pražského Goethe Institutu. Debutovala románem Počong aneb O pinoživosti lidské existence, který napsala s Jakubem Vítkem. Její druhý, samostatný román Ve skříni byl v roce 2019 nominován na cenu Magnesia Litera a vyšel také německy.

Přispívala do dětských časopisů už v době, kdy studovala estetiku a teorii kultury na Univerzitě Karlově. Knihy Viktorka a vesmírná dobrodružství, Na hradě Bradě či Medvídek Lup a jeho kamarádi vycházejí z komiksových rubrik publikovaných časopisecky. Učila knihovníky, přednášela na vysoké škole, pracovala v muzeích. Prosadila se neobvykle pojatými populárně naučnými knihami kombinujícími příběh, komiksové a naučné pasáže. Mezi takové publikace patří Horác a Pedro v zemi Bójů, Husité, Řemesla, Spolkla mě knihovna, Pozor, v knihovně je kocour! či Cha cha chá, zasmál se Mordechaj. Angažuje se v projektech na rozvoj čtenářské gramotnosti, připravuje metodické materiály pro knihovníky a učitele, externě spolupracuje na výstavních projektech. Je spoluautorkou detektivek pro děti (série Tajná dvojka) i dospělé (Mrtvá šelma).

Básník. Poslední sbírkou je Periskop (Adolescent, 2021). Chce uvést v život něco, čemu pracovně říká deníkologie.

Vystudovala divadelní produkci na DAMU a později v USA na California State University pedagogiku a výtvarnou výchovu. Obdržela cenu týdeníku Prognosis a zúčastnila se jednoho z prvních Writers’ Worshops v Praze pod vedením Arnošta Lustiga.
Debutovala románem Anísa, americký miniromán (Argo, 2015). Následoval román Bydlim v Nuslích (Argo, 2016). Třetí román Fína vychází na podzim 2018.
Na jaře 2018 získala Visegrádský rezidenční pobyt, během něhož napsala divadelní hru. Píše, maluje a vyučuje. Žije v Praze a částečně v jižních Čechách.

www.danielasafrankova.czweb.org

Vystudoval češtinu a francouzštinu na filozofické fakultě UK v Praze, do roku 1990 pracoval v kotelnách smíchovských činžáků, poté deset let přednášel moderní francouzskou literaturu, dva roky tlumočil při rekonstrukci českého velvyslanectví v Paříži, třináct let působil na FAMU a od roku 2018 se stará o vědu a výzkum v Památníku národního písemnictví. Překládal Artauda, Bataille, Daumala, Queneaua, Geneta, Camuse, Mandiarguese a jiné. Vydal: První knížka o tom, že řád je chaos a že potřebujem světlo a nedovedem žít ve tmě a že každýmu obsahu se vnutí nějaká forma a že moc je všude a nikde a že i ta blbá svoboda je jenom jako a že ještě nenastala ta pravá dekolonizace a že i to umění je jeden velkej mýtus (DharmaGaia, 1997), Laserová romance (Analogon, 2005), Laserová romance 2 (Fra, 2008), Laserová romance 3 (Fra, 2009), Nikdy nebylo líp (Fra, 2016).

vystudoval učitelství češtiny a společenských věd v Praze, dva roky žil v obytné dodávce a křižoval Evropu s pojízdnou výstavou fotografií. Je autorem poeticko-filosofického cestopisu Kočovná galerie (Paper Jam, 2014), povídkové knihy Štvanice (Dauphin, 2015) a románu Kontinuita parku (Host, 2021). V současné době žije především v Praze, kde v rámci projektu Fotoautomat Prague provozuje analogové fotokabiny. V jihomoravském Mikulově pořádá literární program Čtení Mikulov, festival pouličního umění La Strada a podílí se na organizaci dalších kulturních akcí.

Spisovatel a člen výboru AS. Za básnickou prvotinu Strychnin a jiné básně (Paseka, 2005) mu byla udělena Cena Jiřího Ortena. Po básnické sbírce následovala próza Chyba (Pistorius & Olšanská, 2008), která byla zadaptována do komiksu. V roce 2012 získal Marek Šindelka Magnesii Literu za soubor povídek Zůstaňte s námi (Odeon, 2011). Jeho poslední kniha Mapa Anny vyšla v roce 2014 v Odeonu. Šindelkovy knihy byly přeloženy do několika jazyků.

Od narození ukrutně líný člověk, který sám nechápe, jak se dostal k psaní. Snad mu vyhovuje, že mu do toho lidi moc nekecají. Když přijde řeč na komiksy, stává se z něj urputný zastánce propracovaných scénářů a mnohovrstevnatých příběhů, které by rád napsal, ale naráží na to, že je prostě líný. 

Na univerzitě v Olomouci se přilepil na kreslíře TICHO762 a dodnes parazituje na jeho schopnostech. Mezi jejich společná díla patří komiksy Trikolora, Mlžný ostrov zbarvený do ruda a Slavika. Z beletrie pro děti a dospívající jde například o knihy Hvězdonauti 1: Naděje, Hvězdonauti 2: Vážná hrozba, Městečko Kytice, Chodil obr po zemi, Průsvitní, Lampálie v ohrožení nebo Lapálie v Lampálii.

Jiný skvostný komiksový výtvarník Marek Rubec přizval Martina ke scénářům pro svého Jarmila, jenž pravidelně vychází v časopise Raketa. Aby toho ve světě komiksu nebylo napácháno málo zlého, společně s Janem Pomykačem vydali subverzivní komiks o rozdělení Československa s titulem Rozděl-ení. 

Krysáci, Vincent, Bóďa a dobrodružství v Benátkách, Vincent, Bóďa a tajemství Hraničního lesa, Píp a Půp, nové příběhy Rychlých šípů… A tak by se dalo pokračovat ještě nějakou chvíli…

Jelikož se obklopuje lidmi, co opravdu v něčem vynikají, nikdo zatím nezpozoroval, že sám Martin toho mnoho neumí.

(* 1969, Jihlava) je český básník a novinář, člen brněnské literární skupiny Vítrholc. S novinařinou začal v roce 1992 jako brněnský zpravodaj v redakci Českého deníku. Pak pracoval v Lidových novinách, pro televizi Nova a 16 let v Mladé frontě DNES. Zde byl editorem, vedoucím krajské regionální redakce v Brně a zástupcem šéfredaktora MF DNES. K 30. dubnu 2014 z MF DNES odešel. Od července 2014 pracoval v České televizi jako zástupce šéfredaktora regionálního zpravodajství, od dubna 2019 editor kulturní redakce zpravodajství České televize. Od února 2014 provozuje webovou stránku Nedělní chvilka poezie.CZ, která každou neděli od 20:00 přináší originální blok básní, většinou konkrétního autora. Vydal šest básnických sbírek, tu první Zapalte Prahu v roce 1998 (Větrné mlýny), tu poslední Kavčí hory v roce 2018 (Druhé město). Další sbírky: Šlehačka, 2000 (Větrné mlýny), Druhá verze pravdy, 2003 (Větrné mlýny), Strašpytel, 2007 (Druhé město) a Rádio Vítrholc, 2014 (Větrné mlýny). Publikoval v tuzemských literárních časopisech, v devíti Almanaších Vítrholc a spolu s Bernardetou Babákovou vyhrál v roce 2016 básnickou soutěž Brněnská sedmikráska. S Vítrholcem vystupuje od jeho počátků na začátku 90. let minulého století. Čtyřicet let žil v Brně, nyní žije v Praze. Je ženatý a má dva syny.

Viktor Špaček (nar. 1976 v Praze), básník, prozaik, výtvarník. Vystudoval sochařství na VŠUP /ateliér Kurta Gebauera/, diplomoval v roce 2004. V roce 2007 publikoval sbírku básní Zmínky a případky v nakladatelství Literární salon, v roce 2010 sbírku básní Co drží Nizozemí v nakladatelství Fra. Jednotlivé básně mu vyšly ve francouzštině, angličtině a italštině, je zastoupený v italské antologii mladé české poezie Rapporti di errore (Mimesis 2010), v anglické antologii From a terrace in Prague (Litteraria Pragensia 2011) a také v antologiích Nejlepší české básně 2011, 2012, 2013 (Host). Roku 2015 mu vyšla sbírka povídek Něco cirkusového (Dybbuk) a sbírka básní Nejasný rozměr (Perplex). Jeho jednotlivé povídky byly uveřejněny v časopisech Host, Haluze, Pandora, Uni. Dvě jeho povídky načetli roku 2017 a 2018 pro Český rozhlas Petr Čtvrtníček a Ivana Machalová, pro literární časopis Tvar píše recenze na poezii. Pracuje jako lektor tvůrčího psaní, korektor, knihovník. Je ženatý, s manželkou a její dcerou žije toho času v Německu.

 www.viktorspacek.cz

Pochází ze Sudet, z těch mezi Plzní a Rozvadovem, na sever k Mariánkám, na jih směrem k Domažlicům. Ráda se tam vrací. Vystudovala literaturu a tvůrčí psaní, pokračuje na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity. Působila v nakladatelství Nová beseda, nyní pracuje pro Knihex, Ústav pro českou literaturu a Ústav pro soudobé dějiny. V roce 2015 vyšla Anně Štičkové první básnická sbírka Nádech výdech a v roce 2019 druhá – Nejsi ze Sudet?. V roce 2016 jí společně se spolužáky a pedagožkami vyšla kniha Moje řeč: Fejtónky Dobré češtiny. Píše občas na Literární baštu Dobré češtiny a pro Kanon. Jinak teď nepíše a věnuje se fungování knižního trhu. Čte, co jí pod ruku přijde, často Holana, Borkovce, Máchu, bratry Šargorodské a Ronju, dceru loupežníka.

je narozena 6. dubna 1981 ve Valašském Meziříčí. Vystudovala dějiny umění a kulturní dějiny na Ostravské univerzitě. V současné době žije v Praze a živí se výrobou šperků a oděvů.

Knižně vydala sbírky básní: Jarním pokrytcům (Unarclub, 1999), Krajina s Ofélií (Knižnice Ortenovy Kutné Hory, 2003, Cena Jiřího Ortena 2004), Akty (Protis, 2006), Interiéry (Host, 2010), Štěstí jistě přijde (2019, Host). Vítězka Drážďanské ceny lyriky 2010. Publikuje též časopisecky.

Jeremy Taylor se narodil v Bristolu v Anglii. Povídky začal psát v roce 1984 a své první dvě poslal Roaldu Dahlovi – který odpověděl „lepší než průměrný amatér, ale je v nich určitá naivita, která je nepřijatelná“. V roce 2006 se (Jeremy, nikoli Roald) přestěhoval do České republiky a nyní se věnuje psaní v podhůří Vysočiny. Píše krátké romány a učebnice pro studenty jazyků. Vydal asi 90 knih a v současnosti pracuje pro švédské vzdělávací nakladatelství.

se narodil roku 1982 v Olomouci. V roce 1999 pochopil, že literatura nabízí nejkomplexnější způsob ztvárnění jakékoli lidské zkušenosti. V osobnostním MBTI testu mu vychází typ ENTP, s oblibou pročítá katalogy a vytváří seznamy, má rád zvířata a je vegetarián. Od roku 2010 se věnuje kritickému psaní o filmu a literatuře. Žije se svojí ženou v Praze. Román Varování je jeho literárním debutem.

Vystudoval psychologii na FFUK. Zúčastnil se devítiměsíční expedice Lambaréné po čtrnácti zemích Afriky. Vystoupil na Kilimandžáro, projel celou Saharu. 1968-9 pracoval jako redaktor Sešitů pro literaturu a diskusi, až do zastavení časopisu. Byl členem Seifertova Svazu čs. spisovatelů, až do jeho zlikvidování. Napsal scénář k celovečernímu filmu o K. H. Máchovi (1969-1970), natáčení však již bylo zakázáno. Poezii mohl v letech 1970-1989 publikovat jen v zahraničí. Vydal sbírky poezie Utopír (1969), Krysí hnízdo (1970, náklad zešrotován; vyšlo až 1991, polsky 1993) a Trhlina (2002, Seifertova cena 2003); monografii o J. A. Rimbaudovi Vedle mne jste všichni jenom básníci (1995), eseje z let 1966-2006 Hadí kámen (2008, Cena F. X. Šaldy 2009). Připravil antologii Vysoká hra (1993), texty K. Malicha (1994), fragmenty R. Gilbert-Lecomta (1996), Záznamy J. Koláře (2002) a eseje V. Linhartové Soustředné kruhy (2010). Přeložil Dopisy vidoucího od  J. A. Rimbauda (2000).

Marek Torčík (1993) je básník, spisovatel a publicista. Pochází z Přerova, žije v Praze, kde také vystudoval anglofonní literatury a kultury na FF UK. V roce 2016 mu vyšla básnická sbírka Rhizomy a od té doby publikoval především časopisecky prózu i básně. V roce 2018 a 2020 se stal jedním z desítky finalistů v česko-slovenské soutěži Básne SK/CZ. V roce 2023 mu vyšel románový debut Rozložíš paměť.

Spisovatelka a kurátorka. Debutovala novelou Montespaniáda (Větrné mlýny, 2006), ještě předtím publikovala své povídky v literárních časopisech. Pozornost upoutala románem Vyhnání Gerty Schnirch (Host, 2009), za nějž obdržela čtenářskou cenu Magnesia Litera za rok 2010. Její třetí počin, román Žítkovské bohyně (Host, 2012), se stal bestsellerem, byl přeložen do několika jazyků, vznikla dle něj divadelní adaptace v Městkém divadle Zlín a podle románu se chystá také film. Kniha získala několik ocenění; Cenu Josefa Škvoreckého, Český bestseller, Magnesia Litera – Kosmas cena čtenářů a Cenu čtenářů České knihy. Posledním knihou Kateřiny Tučkové je doprovodná publikace k výstavě Brno – moravský Manchester Fabrika (Host, 2014). Je autorkou řady odborných publikací z oblasti výtvarného umění, a také monografií a studií.

Člen umělecké skupiny Blázni.cz, maskot politické strany Nominalisté a kytarista kapely Slzný splín. Živí se jako evoluční biolog. Napsal Vlasy se vrací (Menader, 2017) a Ptáci a prdele letěli vesele (Petr Štengl, 2018).

Prozaik a básník. V roce 1993 založil Krásné nakladatelsví, kde vyšly, krom jiných textů, i jeho knihy. Debutoval básněmi Amerika (Krásné nakladatelství, 1993), dále vydal publikace Psí roky (Krásné nakladatelství, 1994), Nářez brouků na palouku (Krásné nakladatelství, 1994) a řadu jiných. Mezi jeho poslední počiny patří román Zabrisky, ta druhá spermie (Krásné nakladatelství, 2010) a remake Čapkovy divadelní hry Bílá nemoc 2013 (Krásné nakladatelství, 2013).

Básník a prozaik, zakladatel a mezi lety 2012-15 i šéfredaktor literárního čtvrtletníku Partonyma. Je autorem knih Revolucionáři (2005), Vyhnanec s křídly (2008), Idealistický román (2009), Partitura (2011), lyrické detektivky Alibi na příští noc (2014), esejistické krimi Dej holce jméno (2015) a spoluautorem detektivního románu Šest nevinných (2015, spolu s D. Zábranským, J. W. Procházkou, J. Svitákem, J. Pecinovským a P. Krejčíkem). Vystudoval Kulturní dějiny na Univerzitě Pardubice, v témže městě dosud žije, živí se jako technický redaktor fakultních publikací, vyučující na FF UPa a příležitostně také jako jazzový pianista.

Spisovatel, autor desítek knih. Vystudoval Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze, obor Český jazyk a literatura – pedagogika. Chvíli pracoval jako redaktor nakladatelství Československý spisovatel, od roku 1995 až do současnosti působí jako spisovatel na volné noze. Debutoval novelou Názory na vraždu (Československý spisovatel, 1990) a proslavil se románem Báječná léta pod psa (Petrov, 1992), za nějž obdržel v roce 1993 Cenu Jiřího Ortena, na motivy románu vznikl v roce 1997 stejnojmenný úspěšný film. Mezi jeho nejznámější tituly patří Výchova dívek v Čechách (Československý spisovatel, 1994), Účastníci zájezdu (Druhé město, 1996), Nápady laskavého čtenáře (Petrov, 1993), Román pro ženy (Petrov, 2001) a další knihy, které byly přeloženy do několika jazyků a řada z nich byla zfilmována.

Spisovatelka, scenáristka a publicistka. V roce 2020 debutovala románem Praskliny, který byl nominovaný na Cenu Jiřího Ortena. Ve stejném roce pak vyšel komiks Spiritistky, k němuž napsala scénář. Její povídky se objevily ve sbornících Divočina nebo Budoucnost. Dlouhodobě spolupracuje s Českým rozhlasem, pro který píše hry, četby na pokračování nebo politické komentáře, a Českou televizí. Přispívá do Salonu Práva, A2larmu nebo Heroine.

Ačkoliv vystudoval Jadernou fakultu ČVUT, oboru se nikdy nevěnoval. Dosud publikoval patnáct knih. Od roku 1991 je majitelem nakladatelství Práh a od roku 2013 je členem PEN klubu. Debutoval filozofickým cestopisem Kameny z hor, do stejného žánru se řadí Antarktida na prahu konce. Ve svých knihách se zabývá možným směřováním lidské civilizace. Je autorem románů Balada o sestupu (Rozmluvy, 1992), Hotel uprostřed života (NLN, 1999), Konec zákona (Práh, 2003), Moje cesta do ztracena (Mladá fronta, 2005), Pátý rozměr (Kniha Zlín, 2005). Martin Vopěnka napsal také řadu knih pro děti a mládež. Encyklopedie poznávám život a svět (1. vydání 2002), Pohádky Větrných hor (Knižní klub, 1998), Spící město (Fragment, 2011), Spící spravedlnost (Fragment, 2012), Spící tajemství (Fragment, 2013). Jeho knihy byly přeloženy do několika jazyků.

(*1986). Česko-ukrajinská spisovatelka, překladatelka, autorka dvou poetických knížek v ukrajinštině: artbooku Sobache Oko (2015) a Lement i lehit (2018), a sbírky Tváření (2023) v češtině. Po studiích teoretické fyziky se začala víc věnovat literárním aktivitám. V roce 2017 získala cenu nakladatelství Smoloskyp – nejvýznamnější ukrajinskou literární cenu pro mladé spisovatelky a spisovatele. Během posledních deseti let se angažovala na umělecké scéně, působila jako nezávislá kurátorka a performerka a zúčastnila se několika uměleckých kolaborací. Vydává umělecké ziny. Věnuje se tématu ukrajinského feminismu ve válečném období. Zkoumá také vliv jazykového prostředí na autorskou tvorbu a je fascinována slovanskými jazyky. Od roku 2019 žije v Praze.

Spisovatel a šéfredaktor Portálu české literatury. Debutoval románem Slabost pro každou jinou pláž (Argo, 2006) za nějž obdržel v roce 2007 Magnesii literu, román byl přeložen do maďarštiny. Dále vydal Šternův pokus milovat (Argo, 2008), Kus umělce (Nakladatelství Petr Štengl, 2010), Hudba! Konečně! (ČRo, 2010), Edita Farkaš (JT’s, 2011 — nominace na cenu Česká kniha a Cenu Josefa Škvoreckého), Edita Farkaš*, (JT’s 2012), Martin Juhás čili Československo (Premedia, 2015). David Zábranský je zastoupen v mnoha antologiích a literárních časopisech (Comma Magazine, antologie The wall in my head, www.thewallinmyhead.com, atd.).

Jonáš Zbořil (*1988) je básník, hudebník a publicista. Vydal sbírky Podolí (2013) a Nová divočina (2020). Za svůj debut byl nominován na Magnesii Literu a Cenu Jiřího Ortena, jeho texty se objevily ve čtyřech ročnících antologie Nejlepší české básně. Moderuje pořad Liberatura na Radiu Wave, občasně přispívá do týdeníku Respekt a dalších médií. 

Básník. Vystudoval geologii a paleontologii na Přírodovědecké fakultě UK, poté čtyři roky pracoval v České geologické službě jako mikropaleontolog. Po ukončení výzkumných aktivit pět let pracoval ve školství. Od roku 2013 s Radkem Labuťou vede Interaktivní muzeum Trilopark v Praze. V letech 2009-2013 spravoval rubriku Hostinec v časopisu Host.

Publikoval sbírky básní Zahrada s jabloněmi a dvěma křesly (Argo, 2006; nominace na cenu Magnesia Litera), Neosvitly (Argo, 2012) a Cementárna Radotín (Dauphin, 2015; Magnesia litera 2016).

Spisovatel, debutoval románovou prvotinou Milostný dopis klínovým písmem (Torst, 2008), za niž získal Literární cenu Evropské Unie 2011, Cenu Josefa Škvoreckého 2009, 2. místo v anketě Lidových novin Kniha roku 2008 a byl za ni nominován na cenu Magnesia Litera a v roce 2012 na mezinárodní literární cenu Angelus. Dále publikoval Životopis černobílého jehněte (Torst, 2009), nominováno na Cenu Josefa Škvoreckého 2010, Obecní museum (rozhlasová hra) Český rozhlas, Vltava, 2011 a v roce 2013 vydal knihu Sokrates na rovníku, rodinné reportáže (Mishkezy), která byla nominována na cenu Česká kniha 2013. Své povídky mimo jiné publikoval v časopisech Weles, Tvar nebo Hospodářských novinách. Jeho knihy byly přeloženy do jedenácti jazyků, v zahraničí je zastupován zastupován Edgarem de Bruin, agentura Pluh.

je básník, básník v próze a drobný prozaik narozený 7. října 1989. Pod pseudonymem Felix Zöllner tvoří převážně krátká díla, ovlivněná barokním katolicismem, neoromantikou a dekadencí. Své místo má v jeho tvorbě i tulácký modus vivendi a národnostně kulturní problematika zemí Koruny české. Jeho život je i proto značnou měrou ovlivněn právě pohraničím, Slezskem či Lužicí. 

Na konci roku 2019 vydalo samonakladatelství Balaena mysticus jeho bibliofilní pentalogii Honci komet (Pomezí, Emauzy, Dux, Zásvětí, Jezulátko).